Italové milují Vánoce, stejně jako všechny ostatní náboženské svátky. Slaví se tu v rodinném kruhu a dbá se na dlouholeté tradice a křesťanské zvyky. Je to to pro ně okamžik, kdy mohou strávit tento den se svými nejbližšími a to především s dětmi, pro které se Vánoce stávají kouzelným obdobím a dokáží nás díky své radosti přenést znovu do dětských let.
Italské školy zůstávají zavřené většinou od 23.prosince až do 6.ledna. V tomto období spousta Italů odjíždí lyžovat na hory, většinou do Alp. Tento druh dovolené získal v Itálii název „settimana bianca“ neboli bílý týden. Jednou z nejoblíbenějších lokalit je např. Cortina d´Ampezzo, kam jezdí i slavní italští herci nebo jiné významné osobnosti.
Kdo nosí dárky italským dětem?
Babbo Natale a Gesú bambino
V Itálii se Vánoce tradičně slaví 25.prosince („il Natale„), naproti tomu 24.prosinci se říká „la Vigilia di Natale„. Avšak i v Itálii se můžeme setkat s tradicí, že v některých oblastech si děti rozbalí dárky v tento večer stejně jako je tomu u nás.
Dárky nosí Babbo Natale (který se podobá Santa Clausovi) nebo Gesú bambino (Ježíšek). V předvečer Vánoc děti připraví na stůl sklenici mléka a sušenky (někdo i trochu vody pro soby). Ráno 25.prosince najdou na stole prázdnou sklenici a talíř a pod stromkem dárky.
Befana
Když se ale v Itálii zeptáte, kdo že nosí dětem dárky, můžete dostat i odpověď, že hodná čarodějnice Befana. Kolem Tří králů totiž dárečky rozdává právě ona. Je to ošklivá stařena s velkým špičatým nosem, starým a otrhaným oblečením, dlouhou sukní a kloboukem na hlavě. Navzdory svému vzhledu je hodná a nosí dětem dárky. V noci z 5. na 6. ledna přilétá na koštěti s těžkým pytlem a nosí hodným dětem sladkosti, těm zlobivým uhlí. Děti jí připravují mléko (nebo víno) a něco k snědku. Dárečky potom najdou v zavěšených punčochách.
Když se narodil Ježíšek, tak k němu všichni spěchali s dary. Jenže Befana se o jeho narození dozvěděla pozdě, takže i když s dary hned spěchala do Betléma, Ježíška v jesličkách už nenašla. Dodnes proto létá na svém koštěti a nosí dětem dárky.
Svatá Lucie
Na severu Itálie (např. v okolí města Bergamo, Brescia, Verona či v regionu Friuli Venezia Giulia, Trentino a další) se můžeme setkat i s tradicí, kdy dárky nosí svatá Lucie. Večer se ven za okno připraví sklenice mléka (pro ni) a hrst slámy pro jejího oslíka. Dětem je zakázáno koukat a musí jít spát. Kdyby totiž chtěly nahlédnout za okno, říká se, že by se jim dostal popel do očí. A tak napjatě vyčkávají v noci z 12 na 13.prosince . Ráno, když se probudí, tak mléko i sláma jsou pryč a na stole je čekají sladkosti a jiné dárky!
Další tradice
Konkrétní zvyky a tradice se liší dle rodin a zejména podle jednotlivých měst a regionů. Jednou ze starších tradic na Sicílii je noc všech svatých, kdy 2.listopadu nosí dárky dětem zesnulí. Oblíbené jsou také vánoční trhy. Nejznámějším je v regionu Lombardie Mercatino di Natale di Livigno. Ve Veroně Je typický vánoční trh Banchéti de Santa Lussia, na hlavním náměstí piazza Bra, které zdobí obrovská železná bílá kometa, která vychází z veronské Areny. Stala se hlavním symbolem Vánoc pro město Verona. V regionu Friuli Venezia Giulia je slavný trh svatého Mikuláše.
Italové chodí 24.prosince na tradiční půlnoční mši. Vyhlášená je mše ve Vatikánu v chrámu svatého Petra. Svátky začínají obědem na Boží hod (25.prosince) po slavném papežově požehnání Urbi et Orbi.
Jesličky
Jesličky, italsky „presepe„, symbolizují v Itálii narození Ježíše. Jejich tradice sahá až do období svatého Františka z Assisi (článek o Assisi zde), který v roce 1223 vytvořil první „živý“ betlém v městečku Greccio. Od 15.století se začaly umisťovat sošky z betlémů v kostelech, od 17.století potom v domech zámožných rodin. V 18.století začala spousta vznešených rodin, převážně z Neapoli, soutěžit o nejkrásnější betlém. Dodnes je Neapol vyhlášená nejkrásnější výstavou betlémů.
Jesličky jsou podobné těm našim a vystavují se už na začátku prosince. Betlém s ručně vyřezávanými postavičkami je v mnoha italských rodinách pokládán za významný symbol Vánoc.
Vánoční stromeček
Vánoční stromek sice pochází ze severských zemí, ale své místo našel i v Itálii. V středo-italském regionu Umbria (článek o regionu Umbria zde) existuje dokonce světová rarita. Konkrétně ve městě Gubbio vznikl strom, který v roce 1991 vstoupil do Guinnessovy knihy rekordů jako největší vánoční strom na světě. Měří 650 metrů a zdobí ho více jak 700 světel. Nejedná se však o strom jako takový, ale o světla umístěná ve tvaru vánočního stromku na kopci Monte Inigo za městem.
Vánoční stromek bývá tradičně zdoben v Itálii 8.prosince na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie (it. Immacolata Concezione).
Tradiční speciality a gastronomie
Pro Italy znamenají tyto dny svátky hojnosti, ve znamení jídla a především bohatých hostin. Jak je tomu v místní kultuře, Italové milují jídlo a vychutnávají si ho nejraději ve společnosti, jak jinak než s rodinou, známými či kamarády.
Zapomeňme na Štědrý den, jaký slavíme u nás. V Itálii bývá 24.prosince významnou událostí bývá bohatá večeře v rodinném kruhu, které se říká cenone (neboli velká večeře). Typickým pokrmem bývá především ryba. V tento den už bývají obchody zavřené (stejně tak jako 25 i 26.prosince).
Místní speciality se liší region od regionu, dům od domu. Např. v Římě jsou oblíbené špagety s ančovičkami. V Neapoli milují baccalá (neboli tresku), většinou smaženou nebo špagety se srdcovkami. V Kalábrii nesmí chybět na stole chilli papričky, se kterými místní rádi připravují špagety se strouhankou a ančovičkami.
Naproti tomu 25.prosince je významnou gastronomickou událostí právě vánoční oběd, i když v některých oblastech Itálie se podává i honosná večeře. Typické pokrmy na slavnostní oběd se opět liší region od regionu. Tak jsem pro vás vybrala jen pár příkladů, protože by to bylo opravdu na dlouho rozebírat každý region zvlášť 🙂 .
V oblasti Valtellina je oblíbený vývar z kapouna. V regionu Piemonte se jedí těstoviny na spoustu způsobů např. agnolotti (jedná se o plněné těstoviny masem). V Modeně jsou oblíbené těstoviny s tuňákem, baccalá (neboli treska) s polentou. Na Sardínii najdeme řadu předkrmů např. z artyčoků, velmi je oblíbené jehněčí maso jako druhý chod.
V regionu Val d´Aosta najdeme oblíbenou polévku Zuppa alla Valpellinentze, dále klobásku salsiccia s bramborem, pečené kaštany s medem. V regionu Lombardia nechybí na stolech tortellini nebo casoncelli ve vývaru, tortelli s dýňovou náplní (na fotce nahoře) a jako dezert torta sbirsolona (na fotce) nebo torrone (kromě slavného panettone samozřejmě).
V regionu Liguria se podávají ravioli alla genovese, vařený kapoun, klobásky salsiccia se špenátem, sušené fíky, torrone. V regionu Veneto najdeme ravioli podávané ve vývaru z kapouna, bramborové pyré, salát z čekanky, mandlový torrone či sušenky s vynikajícím vínem Recioto. Ve Friuli Venezia Giulia najdeme dršťky s omáčkou a sýrem, kapouna, jako dezert se podává la gubana z mandlového těsta, rozinek, rumu dalších ingrediencí. V regionu Umbria jsou oblíbené lasagne (recept na lasagne) či tortellini in brodo (podávané ve vývaru).
Italské dezerty
V období Vánoc jsou velmi oblíbené různé dezerty a sladké pokrmy. Nejznámějším je il panettone (typický pro sever Itálie). V milánském dialektu „el Panetùn„. Místní jsou na něj pyšní a zásadně by se neměl zaměňovat za benátský Pandoro.
Panettone je pečený koláč, připomínající svým tvarem vysokou bábovku. Prodává se po celé Itálii a dodnes ho některé malé rodinné firmy vyrábí dle prastarých tradic. Podává se jako dezert na závěr vánoční večeře či oběda a to buď samotný v klasické verzi s kandovaným ovocem nebo doprovázený sýrem mascarpone, glazovanými kaštany či kousky čokolády. Doporučuje se i lehce opečený na pánvi či jej namáčet v likéru Grand Marnier.
Panettone můžeme také nakrájet na plátky a podávat ho pomazaný krémy na bázi kafe, mascarpone, tiramisu či zuppa inglese. Panettone má již dlouhou historii v severské kuchyni. Říká se, že se recept předává po generace již několik století. Roku 1452 se zrodil panettone v rukou pekaře Toniho, který smíchal obyčejný chléb s ingrediencemi, které zbyly v kuchyni. Výsledný recept měl na královském dvoře obrovský úspěch a začalo se mu říkat „Pan de Tony“. Základními surovinami jsou mouka, cukr, vejce, hrozinky a kandované ovoce.
Dalšími dezerty jsou také il pandoro (typický pro Veronu a okolí). Velmi se podobá tvarem tomu předchozímu, akorát je jednoduší, bez kandovaného ovoce. Dalším je torrone. Je to vlastně turecký med s ořechy či jinou náplní.
**
Tak přeji krásné vánoční svátky a užívejte pohodu!!!
1 vložit komentář
italie je strasne krasna země kazdej to říká