Tento týden za mnou přijeli známí z Itálie a jak už tomu bývá zvykem, chtěli navštívit Prahu. Jak víme, Italové jsou docela vybíravý národ, hlavně co se jídla týče. Většina Italů, co znám, si v zahraničí zásadně vybírá italské restaurace. I když často s velkými obavami a doufají, že bude opravdu italská. Toto dilema často řeší tím, že restaurace nenavštíví vůbec, zato McDonalds je jistota, kde dostanou to samé, co v italské filiálce.
Nicméně my jsme vyrazili kolem řeky do jedné restaurace, která byla po cestě a zaujala nás. Jmenuje se Pastař a není to klasická restaurace, nýbrž i krámek, kde lze koupit typické italské potraviny jako jsou salsicce, italská vína, hotová suga, prosciutto atd. Na začátek musím říct, že místo působí velice příjemně, všechno je zde pěkně uspořádané, personál velmi milý a profesionální, a dokonce sem tam obsluhuje i majitel, takže opravdu příjemné překvapení.
Jelikož jsem špízovala opět tajně, jako vždy, nečekejte úžasné fotky 🙂
Jídelní lístek nám přinesli na velkém archu ve formátu A3 s moc pěkným designem (mám ráda tenhle druh papíru). Jídel bylo na výběr tak akorát, takže jsme se rozhodli celkem rychle.
Mario miluje české pivo, takže měl hned jasno, Tundra zvolila ovocný džus a já klasicky vodu. Předkrm jsem si vybrala pouze já, měla jsem za ten den opravdu hlad. Zaujal mne hned na první pohled tatarák podávaný s rucolou a bruschettou, zakápnutý olivovým olejem ochuceným lanýži. Bylo to vynikající a musím říct, že poslední dobou opravdu přicházím tataráku konečně na chuť 🙂 Olivový olej byl krásně voňavý, i když jak už víme, moc lanýžů v sobě nemá, ale to je klasika.
Bruschetta byla křupavá a opečená přesně jak má být. Vím, tentokrát nejsem moc kritická, ale opravdu když není co vytknout, tak i ráda pochválím.
První chod byl jasný – těstoviny. Zaujaly nás gnocchi s ragú z králíka. Bohužl stroj na gnocchi se zrovna rozbil, tak místo nich podávali fusilli. Moje skoro nejméně oblíbené těstoviny, takže jsem společně s Tundrou zkusila ravioli plněné masem a mandlemi s omáčkou z másla a červeného vína s kousky sladkých vinných hroznů. Mario zvolil nabízené fusilli s ragú z králičího masa.
Tentokrát jsem nechala názor na ostatních. Přeci jenom Italové mají těstoviny v dna. Oba byli velmi mile překvapeni a hrozně jsme si pochutnali. Já s Tundrou jsme obdivovaly originální chuť máslové omáčky. Máme v plánu něco podobného zkusit uvařit. Omáčka byla sladká a hrozny vína také. Nepřišly jsme na to, zda nebyly předtím naložené v cukru, protože byly opravdu hodně sladké a chutnaly skoro tak sladce jako višně. Ale višně to nebyly 🙂 Podle Tundry ale opravdu existují některé odrůdy vína, které mají hrozny s takto silnou, přirozeně sladkou chutí.
I Mariovi chutnalo jeho ragú. Nejvíce prý i to, že měl v omáčce kousky králičího masa. Parmezán nám sice nepřinesli, ale my ho ani vlastně nepotřebovali. K naší omáčce z másla a vína by se už ani nehodil a Mario se očividně obešel i bez něho 🙂
Na závěr bych tedy všem, kdo mají cestu do Prahy, tuto restauraci opravdu ráda doporučila. Je to jedna z mála, kde vaří opravdu dobře italské věci, nabízí pravé italské produkty a vaří z těch správných surovin. Takových je v Praze asi více, bohužel o to méně v Liberci.
Jedinou výtku, kterou si nakonec neodpustím, je venkovní tabule se špatnými nápisy. Vím, že majitel není Ital, ale Čech, ale pokud chce někdo mít italskou restauraci a má v pořádku napsané menu, tak by měl určitě dát do pořádku i venkovní tabuli 🙂 Tartufo s jedním F místo dvou a bufala s jedním L místo také dvou.
