Já vím, původně jsem teď chtěla pouze napsat recept na bruschettu s rajčaty (nebojte, bude následovat) ale jak víte miluju italskou kuchyni právě kvůli její jednoduchosti a bruschetta je tím nejlepším případem, ale musí počkat. Nejdříve chci napsat něco, co jsem v plánu neměla. Málo mě totiž někdo šokuje nebo mile překvapí a dneska se to stalo. Většinou lidi kolem mne mě nechápou. Hlavně to moje labužnictví a to, že dokážu celý den básnit o lanýžích nebo o tom, co jsem kde kvalitního v jakém krámě našla, většinou z italských výrobků. Radost, že jsem před pár týdny objevila čerstvé salsiccie v Makru, že jsem tam objevila také více značek mozzarelly z bůvolího mléka nebo celé prosciutto, které mám v plánu si koupit (jakýkoliv příspěvěk uvítám 🙂 ). Nebo dnešní radost z toho, že někdo v Čechách prodává kvalitní italské olivové oleje, ale ne kdovíjaké.
Dneska mi jedna firma (VinoDoc), co prodává italské produkty, zaslala pár vzorků olivových olejů. Netušila jsem, co v krabici bude, ale pokud se jedná o pravé made in italy, okamžitě se to pozná. Italská kvalita totiž neklame a mě tato zásilka více než překvapila. Jak už víte, ráda vařím s oliváčem od Farchioni, protože se dá sehnat relativně levně v relativně velké lahvi. Farchioni je v Itálii známá značka, kromě jiných, ale především je to průmyslový výrobce. Obecně se ví, že tyto velké mega firmy nedělají italský olivový olej pouze z italských oliv, na etiketu ale kvůli právním mezerám plácnou vždycky “made in italy” a vyváží se v tunách. Už jsem viděla na toto téma řadu dokumentárních pořadů, kde se mluvilo hlavně o tom, jak se dovážejí do těchto gigantů španělské nebo řecké olivy, které se následně míchají v horší případech i šidí samotné olivové oleje, o tom ale jindy.
To co přišlo mě mě nadchlo. Miluju kvalitu, hlavně tu která pochází s klidného italského venkova. Tu pravou italskou kuchyni. Nešizenou nadnárodními společnostmi, tu která je přírodní, domácí, rodinná provoněná okolní přírodou a naplněná kvalitní prací všech, co se na výrobě podílí. V Itálii se většinou tyto výrobky označují jako “artigianale”, což znamený jako řemeslný. Neboli něco děláno ručně, kvalitně se starodávnými procesy výroby a tak dále.
První víno, které mi přišlo je od výrobce Bonamini. Firma má v názvu také “antico frantoio”, což znamená v podstatě starodávná lisovna oleje. Mrkněte na jejich stránky (tady) a hned uvidíte, co tím myslí. Firma je rodinnou záležitostí, která byla předána od jistého strýce v roce 1965 do rukou Stefano Bonamini. Co mě nadchlo nejvíce (a já prostě miluju tohle) je že dodnes firma provádí veškerý sběr oliv ručně, aby se dosáhlo toho, že olivy dorazí do lisovny celé, nijak neponičené a následně jsou lisovány technikou “a freddo” neboli za studena. Kdo oleje trochu zná, ví že se tímto způsobem dosáhne nejvyšší kvality olivových olejů. V oleji takto zůstanou veškeré vitamíny (které druhou technikou za vysokých teplot mizí, kde mimojiné probíhá proces rafinace, odstranit právě toxické látky vzniklé díky vysokým teplotám) a aromatické látky. Důvod, proč megafirmy této techniky nevyužívají je právě ten, že za studena dosáhnete menšího množství oleje. Tyto kvalitní oleje proto bývají mnohem dražší než ty rafinované.
POUŽITÍ: většinou se doporučuje tyto olivové oleje používat ve studené kuchyni, protože při vyšších teplotách se mastné kyseliny v nich ničí a mohou se přeměnit na škodlivé látky. Proto se hodí výtečně do salátů nebo například na bruschetty.
Tak…díky za pozornost..a teď vám jdu konečně napsat něco o té úžasné bruschettě, co jsem si z tohoto oliváče udělala 🙂
POZOR: Hrozí vám při prvním ochutnání obrovská závislost, já jsem při focení rustikální bagety, kterou jsem polévala olejem, dala zabrat celé bagetě a celou jsem ji v nehorázně krátkém čase snědla!!! 🙂
1 vložit komentář