Vaše Itálie: Kouzelná Taormina

Dnešní krásný článek poslala Jitka, která nás provede napínavým příběhem z její dovolené na Sicílii…

Mnozí lidé vášnivě milují Itálii. Stále se do ní vracejí, sní o ní a mají pocit, že tam tak nějak patří… Ti, co věří na minulé životy, mají vcelku jasno.

K těmto vášním jsem se vždy stavěla značně rezervovaně.  Přesto před sedmi lety to bylo právě stejné nadšení, které přivedlo kamaráda k výběru Sicílie jako místa naší společné dovolené. Myšleno dovolené ve čtyřech.

Dva dny před odletem jsem dostala pořádnou angínu

…a tak jsem nabídla dospívajícímu synovi, aby namísto mě dělal na dovolené parťáka svému tatíkovi.  Synek se ale tvrdě vzepřel ve snaze uchránit pro sebe vytoužené desetidenní prázdniny bez rodičů. A tak jsem tedy na Sicílii odletěla, vybavená antibiotiky a obrovským kloboukem proti slunci, a to s jediným přáním: vydržet a přežít.

Udělala jsem dobře! Let byl klidný, výhled z letadla krásný, ačkoliv pohled na vyděšeného manžela po levici a hrozivý kužel Etny pod námi by slabší povahy mohl značně znejistit v domnění, že našemu letu hrozí každou chvílí pád a Etně erupce.

Bydleli jsme v milém apartmánovém komplexu, asi šest kilometrů od Taorminy, na východním pobřeží Sicílie u Jónského moře.  Součástí rozlehlého areálu byl velký bazén, jehož mohutná zeleň mi poskytovala potřebný stín k léčbě angíny. Byl začátek července, v areálu byl naprostý klid a polopenze servírovaná milým italským mladíkem byla opravdu báječná a nadmíru chutná.

 
K moři jsme chodili asi 800 m po asfaltové cestě, kterou lemovaly všudypřítomné odpadky, velice kontrastující s naprostou čistotou areálu. No, jsou to pěkná prasátka ti Italové, říkala jsem si zklamaně. Obdobný nevábný pohled na některé domy a jejich okolí mne překvapil i při cestě z letiště v Catánii a silně mi to připomnělo některá naše česká místa a sídliště…

Jenže, to jsem ještě netušila, že uvidím jedno z nejkrásnějších míst Sicílie, naprosto úžasnou Taorminu.

Rázem bylo Italům vše nepěkné odpuštěno. Vždyť Taormina patří k jejich největší sicilské chloubě. A právem.

Půvabné, asi desetitisícové historické městečko Taormina je posazeno na úbočí hory Monte Tauro a díky své poloze 200 m nad mořem nám poskytlo úchvatný výhled na tajemnou Etnu a azurové Jónské moře včetně jeho opačného břehu u jižní Itálie. Musím říct, že jsem člověk impulzivní, a tak se mi chtělo křičet a jásat z té nevídané krásy, ale nevyléčená, sluncem pokoušená angína ve spolupráci s klimatizací na pokoji vykonala své. Oněměla jsem. Řekněme tou krásou, zcela pak určitě alespoň k manželově radosti 🙂 .

Prošli jsme se typicky úzkými, někdy i strmými středověkými uličkami v centru města, lemovanými restauracemi, cukrárnami a luxusními obchody a opakovaně se nemohli nasytit pohledy z vyhlídkových teras. Rušná promenáda Corso Umberto I. nás přivedla na náměstí Piazza 9 Aprile ke gotickému kostelu z 15. století Sant´Agostino.

Nadšení jsme byli také věží s hodinami a bránou, za kterou se nachází archeologicky významný prostor s nakumulovanými středověkými architektonickými prvky. Na vrcholu hory Tauro jsme viděli středověkou pevnost Castella. Hleděli jsme fascinovaně kolem sebe i dolů na moře a na pláže pod Taorminou, které jsou spojeny s komplexy hotelů lanovkou, což dodává Taormině k její kráse i jistou dávku dobrodružství.

Nebylo však možné všechny památky projít a důkladně je prozkoumat.

Museli jsme si vybrat to nejdůležitější a tím bylo zcela jistě nejkrásnější přírodní divadlo na světě: Teatro Greco, které má být po amfiteátru v Syrakusách druhým největším, ale zároveň jediným, které si zachovalo svou jevištní budovu a značnou část hlediště.  

Italové vděčí za tuto krásu od 3. století př. n. l. stavitelskému umění Řeků, Římané ho pak v 1. století n. l. přestavěli. Díky skvělé poloze divadla se nám opět nabídnul neopakovatelný výhled na pobřeží Kalábrie i na nevyzpytatelnou Etnu. V létě se zde prý každoročně konají různé prestižní kulturní akce, včetně mezinárodního uměleckého festivalu Taormina Arte, jehož součástí je i filmový festival.

A ještě než jsme Taorminu opustili, vklouzli jsme do její městské zahrady Giardino Pubblico na ulici Via Croce.  Vybudovala ji prý nějaká britská dáma, jež se do Taorminy zamilovala tak, že ji pojala za svůj domov.  Zahrada je skutečnou pastvou pro oči i zklidňující oázou pro neklidné duše. Kromě květin se v ní nalézají i zajímavé stavby, takže můj manžel, stavitel a nadšený zahradník v jednom, byl ve svém živlu.

Domů do Čech jsem se sice vrátila bez hlasu a ještě více nemocná, ale moc šťastná, že jsem mohla navštívit tak nepopsatelně malebné místo. Vždyť už francouzský spisovatel Guy de Maupassant napsal, že „Toto místo je obrazem, na kterém najdete vše, co bylo na Zemi stvořeno pro potěchu oka, ducha a fantazie“.

Krásná Itálie, začínám ty tvé české obdivovatele chápat. Tak zase někdy na shledanou … Ne někdy! Brzičko 🙂 .