Vaše Itálie: Itálie mi změnila život

Naučila mě milovat, naučila me trpělivosti, naučila me pokoře, ukázala mi kouzlo překvapení ve své nejlepší podobě, i mě dostala na kolena..

 

Jsem profesionání fotografka pár let jsem se do Itálie vracela pracovně, v té době jsem si ji moc neužila. Po pracovním létě jsem se obvykle vracela s vypáleným popruhem na jednom rameni, moc jsem toho nenaspala a na jídlo také nebyl vždy čas.

 

Fotografovala jsem pro jednu mezinárodni soutěž missek, což byl dlouho můj sen, lítat po světě a fotit přesně tohle, takže jakkoliv se mi nyní zdál bláznivý režim který jsme tam měli, vnímám to jednoznačně jako skvělou zkušenost.

Kultuře jsme se ale nevyhýbali 🙂 . Čím déle jsem čistila písek z foťáků, tím více mě to místo bavilo. Pohoda a klid místních domorodců nám neustále narušoval náš časový harmonogram a bylo tak čím dál tím více času na lenošení a nasávání atmosféry.

 

Po třech letech jsme spolupráci ukončili a pomalu vyhasínala vzpomínka na tak barevné Gargano. Zaměřila jsem se na zamilované páry a v létě jsem žila jen pro to, abych zachytila první pohled ženicha na nevěstu, první slzu, polibek a plačící rodiče.. 

Konkrétně pro ženu – mužem. Začalo to nenápadně a přece jsem tušila že to není jen tak, nic jsem o něm nevěděla, jen že je vtipný, na každé fotce vypadá jinak a že před týdnem odjel z Čech a zůstane tam další čtyři měsíce, pak přijede na týden a vrací se do Itálie.

 

A jak to tak bývá v moderních pohádkách, pan princ který mluví italsky, skvěle tančí a natáčí videa, kterými vás rozesmívá, když jste smutná, je fotbalista a nekope za Čechy. V přilivu italských fotek, videí a skypu si mě začal nevědomě ochočovat. Mluvili jsme spolu každý den. Bylo to jako když jste přestali jíst cukru a ted cumláte kostičku v ústech, tak sladký, tak nebezpečný a přece vás to nutí si to užívat..

Já to obvykle mám tak, že pokud se na něco hodně těším, je to katastrofa. A že jsem se sakra moc těšila.. Těšila jsem se tak moc, že jsem dokonce přijela na letiště s dvacetiminutovym zpožděním. Přesně na to pasuje poučka, že žena je dospělá až tehdy pokud vyhází celou skříň a řekne že nemá co na sebe. V tomhle ohledu jsem oravdu hodně dospělá. Hezky jsem se nalíčila, ale tu vrstvu byste mohli seškrabnout… co seškrábnout.. nejspíš by spadla sama pokud byste prastili silněji dveřma 🙂 .

 

Z vlasů mi ještě kapala voda, po cestě na letiště byla objížďka, které jsem si málem nevšimla, protože jsem si fénovala hlavu z okýnka poprvé co jsem si pochvalovala globální oteplování a teplý prosinec. Skluz mi na klidu moc nepřidal, ale říkala jsem si, že je zvyklý na pohodovější tempo (mezitím 20 zpráv…). Konečně jsem zaparkovala a doslova vběhla na termínál, jako první jsem si všimla obřího plyšového medvěda jak sedí vedle blonďáka, co usrkává presso a horlivě něco datluje do telefonu..zavibruje mi mobil..zjevně dodatloval.. Zvedl hlavu, podíval se mým směrem a ten prvni moment.. usmáli jsme se, nic jsem nevnímala, bylo to jako zpomaleny záběr z matrixu jen chyběly kulky 🙂 .

 

Kdybychom byli v tu chvíli v animáku, nejspíš bychom byli jediní dva medvídci Haribo zataveni v ochranné atmosféře v jednom sáčku. Přišli jsme k sobě, objali se a od toho momentu na dalších 30 minut to pro me bylo čistě a jednoduše divný. Jako kdybyste prožili maximálni euforii a potřebovali si zalézt hluboko do hor, postavit áčko a měsíce to analyzovat.

 

V prvnich chvilich jsme si nemeli zrovna dvakrat co říci a upřímě hodně jsem zvažovala na jakém metru ho vysadím, v duchu jsem panikařila, že je věechno špatně a z něj šel ledový klid. Pak jsme si povídali a on mě objal a já věděla že je vše jak má být..

 

Na prní rande jsme šli ješte ten den na horolezeckou stěnu, lezu ráda a on že by chtěl jít se mnou. Byli jsme spolu každý den co byl v ČR a já se nemohla nabažit. Pak odjel. Vědela jsem, že tam zůstne ještě třeba rok, věděla jsem že nechce, abych na něj čekala..Brala jsem to jako zkušenost, že tu byl aby mě naučil zase věřit můžum.

…on je ten typ, který vás během řízení z nenadání vezme za ruku a políbí, on je ten typ který vás v noci přeleze, když vidí že nemůžete spát a dá vám šanci to zkusit na jeho straně, je ten typ který uvaří něco dobrého a nese to za Váma na toaletu i když trůníte, hlavně abyste to hned ochutnala a když ho vyženete začně křičet, že to padá z vidličky, takže je po jeho, je ten typ se kterým můžete mluvit naprosto o všem, cítíte se v bezpečí a milovaná, můžete být sama sebou.

 

Napsala jsem status“ Loni jsem si začínala myslet, že pokud je kluk pěknej, nemůže být vtipnej, pokud je vtipnej, musí být tlustej, pokud není tlustej, musí být sebestřednej, pokud neni sebestřednej, musí smrdět, pokud nesmrdi, musi být gay, pokud není gay, musí mít pacinky dozadu, pokud nemá pacinky dozadu, musi být uplne narušenej, pokud neni narušenej chce jen sex.. a tak by se dalo pokračovat.. až přišel někdo kdo mě naučil věřit na opravdové muže.. dokonce i slovo beznaděj má v sobě naději :)) ‪#‎likelife‬ “  v duchu proklinala Itálii a vrhla se do prace..

Po třech týdnech mi přišla zpráva: „všechno je jinak“ a obrázek jeho kufrů na letišti, v místě,kde jsme se poprvé setkali, skončil s fotbalem.. Večer jsme už byli spolu, tiskl me k sobě jako dřív a já mu usinala na rameni, ráno jsme si udělali palačínky a svět se zdál zase v pořádku..

 

Po týdnu mi ale z ničeho nic poslal zprávu „vše je jinak“ moc se mi to nelíbilo, ale i tak jsem ze srandy odepsala “ obvykle po tomhle balíš kurfy..tak přeju příjemný let“. Kéž bych se tak mýlila.. Itálie dala, Itálie vzala 🙂 . Vyšel článek v novinách, kde ho vychválili a tým ho chtěl zpátky..

 

 

 

Když jsem s ním, tráva je zelenější, nebe modřejší a vzduch lehčí.. Itálie je pro mne synonymem vášně stějně tak jako odříkání, nic ji nevyčítám, jak bych mohla, kdyby byl v ČR od začátku, myslím, že bychom si nikdy tak neporozuměli..:-) …