Dnešní článek pro vás napsala Marie, které moc děkuji. Okamžitě po přečtení jsem dostala chuť na nějakou italskou specialitu!
**
V září 2014 se v Benátkách oženil George Clooney. Já si svůj velký benátský víkend prožila rok před Georgem, ve stylu holčičí jízdy. Velký dárek k velkým narozeninám, tři sestry v akci. Plus seznámení a adoptování čtvrté sestry od Písku.
Noční jízda autobusem a popíjení naprosto šíleného rakouské sturmu, který dvě sestry tak neuvěřitelně nakopl, že nemohly usnout a kecaly až do dvou do rána.
Celý cukrářský svět se sešel ve výloze
První den strávený na písečné pláži v Cavallino, pár kilometrů od Benátek. Den doháněného odpočinku, lenošení, užívání si poloprázdné pláže, pozvolného vbíhání do vln, slunce, prosecca a dobrého jídla, samozřejmě. 
Jet do Itálie, neochutnat pravé italské těstoviny, pizzu a zmrzlinu mi přijde jako poměrně velký hřích…
V povečer jsme se šly porozhlédnout, kde ochutnáme kousek italského snu a zakotvily jsme v uličce v Ristorante Vecchia Europa. Poslední stůl u otevřeného okna čekal na nás, s výhledem do noci. Sledování života v uličce a bohužel i s přímým setkáním s italskými komáry (koušou trochu jinak).
V restauraci panovala rodinná atmosféra, společnosti seděly u různě seskupených stolů podle počtu osob, číšníci pobíhali po place s typickým italským temperamentem, panovala neuvěřitelná pohoda, tempo a radost.
Všude se vrhám na dary moře
Celá restaurace hlasitě zatleskala, když se číšníkovi sice nepodařilo vybalancovat nehodu, ujely mu sklenice z podnosu na zem, ale jakoby zázrakem se ani jedna nerozbila. My čtyři jsme si užívaly svojí soukromou pohodu v boxu u okna a že jsme si dobře zvolili místo pro večeři nám kromě výborného jídla a prosecca (opět) potvrzovala fronta lidí, čekajících na vstup do restaurace.
Druhý den jsme zahájily kratším během na tři kilometry a ranním koupáním v moři v sedm hodin ráno. Moře se nádherně dmulo, mělo šedorůžovou barvu a bylo to prostě …. nej.
Benátky, prostě nej…
Benátkám pro tu krásu a charizma odpustíte i tu spoustu návštěvníků a vůbec vám nevadí, stejně jako to velké horko.
Přestávka na pozdní oběd už byla nutností pro občerstvení, osvěžení a odpočinek. Vybrali jsme si pěkný podnik v klidnější uličce, na venkovní zahrádce … s pěkně vykutáleným panem číšníkem. Který nás nejprve poslal za pomoci jazykové bariéry na spřátelené toalety za roh: k vodě…“jsou čistý, uklizený, hodně vody je tam“…(jazykově vybavená sestra poťouchle mlčela). Prostě do benátského kanálu, srandista.
Naší čtvrtou sestru pak zmanipuloval, aby nám donesla objednané stolní víno. Je pravda, že už jsme z jeho vtípků byly mírně rozpačité, kdyby nedorazila další společnost, ruská, a on jí začal provádět ty samé vtípky znovu. To nám už zase náladu zvedlo. No, a pak dorazily dvě Japonky, …. chudinky.
Ciao!
1 vložit komentář