Dnešní článek o kouzlu Itálie a hlavně Italů mi poslala Viktorie. A moc ji za článek děkuji, trochu mi to připomnělo můj vlastní příběh kdysi dávno…
**
Itálii jsem navštívila již podruhé a myslela jsem, že mne ničím nepřekvapí. Jeli jsme tam s rodiči na dovolenou, ale abych byla upřímná, neočekávala jsem nic výjimečného. Prostě těstoviny, pizza, víno, pláže, chaos.. A navíc, šlo o 4-denní dovolenou, za tak krátký čas zažít něco nezapomenutelného s rodiči…
Taková představa mně ani nenapadla. Jako destinaci jsme si vybrali malebné místo, jezero Garda nás zaujalo při listováni časopisem a hned jsme věděli, že jinam to léto nechceme. Voda, pláže, hory, Itálie. Pro nás, vyznavače aktivnější dovolené, pohádka.
Po dlouhé cestě jsme se ubytovali na hotelu v okrajové části města Riva del Garda v severní části jezera. Počasí bylo krásné, na nic jsme nečekali a vyrazili k jezeru. Našli jsme si poklidné místečko na pláži, kde kromě nás bylo jen pár lidí. Na mně byla voda až moc studená a radši jsem se vyhřívala na sluníčku na balvanech co tvořili břeh jezera a pozorovala lidi kolem.
Mladou rodinku s miminkem, kluky co hráli nedaleko fotbal, snědého mladého muže. Z dálky jsem ho sledovala nějakou chvilku. Upřímně, to co mně zaujalo byly jeho svaly. Měl takřka dokonalou postavu a pro moje oči to bylo něco jako magnet. A pak se otočil a zamířil přímo ke mně, představili jsme se a pár minut si jen tak vykládali. Jmenoval se Alex.
Pak jsme si šli ještě spolu zaplavat (no jo, obětovala jsem komfort a skousla i tu studenou vodu). Okouzlilo mě na něm to, jak sebevědomě to dělal. Způsob, jakým ke mně mluvil, jak se mně dotýkal, jak jsme se spolu smáli… Zanechal ve mně něco, na co nešlo přestat myslet. Ten Italský temperament má něco do sebe. Pak jsme se museli rozloučit. Navíc mi nebylo příjemné, že v těsné blízkosti mám rodiče a sestru. Vyměnili jsme si telefonní čísla, objali se a řekli si ciao.
Snažila jsem se na něj přestat myslet a věnovat se rodině. Program byl nabitý a času málo. Ještě tu noc, pozdě v noci mi Alex volal a psal a chtěl se setkat. Byl ochoten udělat cokoliv, přijet kamkoliv jen aby mě viděl. Ta vášeň byla cítit v každém slově. Jenomže uskutečnit další setkání bylo téměř nemožné. V Rivě del Garda jsme netrávili mnoho času, chodili jsme po horách a navštěvovali i jiná města, poslední den jsme si ale řekli, že ještě nějakou chvíli strávíme na pláži u jezera. Napsala jsem Alexovi, že budeme na pláži, až mě najde.
Čas nemilosrdně utíkal a můj Ital nikde. Začala jsem se smiřovat s myšlenkou, že ho víckrát neuvidím a že je to románek bez konce, který vlastně ani nestihl začít. Mamka navrhla, že by bylo fajn zajít si někam ještě na pravé italské cappuccino. Cestou jsme krmili ptáky u jezera, nějaké kachny nebo co. Užívala jsem si ten pohled na nekonečné jezero, vítr ve vlasech, pohled na ptáky, které mají život tak svobodný…. A v tom jsem uslyšela přímo za mnou někoho vyslovit mé jméno, „Viktoria“… ten Italský přízvuk…
Otočila jsem se. Byl to ON, cítila jsem, jak se mi rozzářili oči, to ale netrvalo dlouho. Mamka neměla dobrý pocit z toho, že znovu vidí toho neznámého Itala a nelíbilo se jí, že se se mnou tolik baví, že si tolik rozumím s neznámým mužem. Omluvila jsem se mu a řekla „Good bye“.
Cappuccino jsme si dali na terase Hotelu Europa v centru města, s krásným výhledem na jezero. Tak dobré cappuccino jsem v skutku nepila. Celá rodinka jsme si užívali poslední den v kouzelné Itálii, všichni spokojení. Za tři dny jsme toho tolik zažili… Ale zřejmě to bylo málo, co se mně týče. Na mobil mi přišla správa ať jdu na toaletu dovnitř do hotelu. Chvěla jsem se, myslela jsem, že mi z hrudi srdce vyskočí. Stál tam Alex, chytl mně do náruče a líbal… Na ty polibky nikdy nezapomenu, na tu nekonečnou vášeň. Trvalo to sice jenom chviličku, ale zapsalo se to do mého srdce na celý život.
A tam můj tak krátký a tak nezapomenutelný italský románek skončil. Musím přiznat, že na Alexe myslím velmi často, ale beru to jako krásnou vzpomínku. Mám 3-letý vztah s Čechem, který sice není tak vášnivý, teatrální, ale vím, že je reálný a upřímný.
