Další článek plný dobrodružství a krásného vyprávění o Římě a okolí poslala Andrea, které za jeho zaslání moc děkuji..
**
Itálie je zemí mých snů. Miluji italskou kulturu, její jazyk i její kuchyni. Italskou kuchyni si oblíbila také má mamka. Díky tomu můžu doma ochutnávat nejrůznější italská jídla. Bohužel i přes její talent pro vaření je něco jiného jíst italské jídlo v Česku a něco jiného je jíst je v Itálii.
U nás doma chybí to pravé přímořské prostředí, suroviny nejsou tak čerstvé, jako v zemi svého původu. S úsměvem pořád vzpomínám na ranní procházky po italské tržnici plné těch nejčerstvějších a nejchutnějších surovin. Jíst v pizzerii na římském náměstí spagetti carbonara. Nebo se jen tak procházet kolem moře v ruce s tou nejchutnější italskou zmrzlinou … to je pro mě jako splněný sen.
Už od svého dětství mám velmi dobrý vztah k Itálii. První vzpomínka na rodinnou dovolenou je z přímořského města Caorle. Byly mi tři roky, když jsem se poprvé přijela do Itálie. Dovolené se účastnila skoro celá rodina: moje rodiče, prarodiče a teta. Pamatuji na dlouhou, ale zábavnou cestu velkým dvoupatrovým autobusem, na jedení zmrzliny, která se mi vždy nějakým způsobem dostala na tričko.
Na úžasné skákačky a dětské atrakce, u kterých jsem se dokázala celý den zabavit. Na měkkoučké postele, na kterých se opravdu krásně skákalo. A v neposlední řadě i na velmi slanou chuť moře a na stavení obrovských hradů v písku.
Podruhé jsem se podívala do Itálie až po několika letech. Myslím, že mi bylo jedenáct, ale jistá si tím nejsem. Tentokrát naše cesta směřovala do Rimini. Dovolené se účastnila i má mladší sestra, která se mezitím stačila narodit. Jen prarodiče s tetou jsme nechali doma. Podnikali jsme dlouhé procházky okolo pláží, procházeli se nočním městem, zvědavě nakukovali do bohatých výkladních skříní a prohlíželi si nejrůznější suvenýry.
Potřetí jsme do Itálie přijeli, když mi bylo 14. Měli jsme velké štěstí, protože právě v ten týden, co jsme zde byli, se konal nějaký svátek. Podle našeho googlování vše ukazuje na Festa del Mare. Poslední den našeho pobytu nás čekala večeře o mnoha chodech. Musím přiznat, že i přes tu spoustu jídla, jsem se ten den moc nenajedla, neboť podávali nejrůznější mořské plody, které jsem neznala a bála jsem se je ochutnat. Proto jsem si napříč protestům mých rodičů hrála se svým jídlem. Langustě jsem utrhla vousky a krabovi klepeta.
Naštěstí měli u stolu i výborné tyčinky Grissini, které můj hlad zahnaly. Na pití jsme měli úžasnou Aranciatu. Pokaždé, kdy se dostanu do Itálie, ji musím ochutnat. Je opravdu vynikající. Po večeři jsme spolu s ostatními hosty hotelu vyšli na pláž, kde se konaly ohňostroje. Byla to nezapomenutelná podívaná.
A naposledy jsem se do Itálie podívala minulé léto. Za tu dobu, co uplynula od poslední návštěvy Itálie, jsem se začala zajímat o římské dějiny a mytologii. Proto se naše dovolená konala v bývalém římském přístavním městě, Lido di Ostia. Město se nacházelo asi 23 kilometrů od Říma. Změnila se i naše doprava. Místo autobusu jsme použili letadlo. Musím přiznat, že i přestože je cesta autobusem velmi zdlouhavá, má své kouzlo. Postupně projíždíme italskými hranicemi a přemýšlíme, co na nás čeká v místě našeho cíle. Prohlížíme si jednotlivá místa Itálie, která jsou velmi zajímavá.
Ale už dost o cestě. Nyní Vám povím něco o samotném pobytu nedaleko Říma. Byli jsme ubytováni v obrovském hostelu vybudovaném ve fašistickém stylu, který se nacházel přímo na pláži. Proto jsme měli možnost vyjít z hotelu a po pláži sejít přímo do moře. Co by bylo ideálnější, že?
Při cestě za poznáním římských památek jsme používali místní vlak. Ten byl ale pravým opakem spolehlivosti. Ani jednou se nestalo, že by přijel včas. Dvakrát měl dokonce nehodu. Poprvé skočil pod vlak neznámý osmdesátiletý stařík. Naštěstí se mu kromě zlomené nohy nic nestalo a vlak byl opožděný jen asi o hodinu. Podruhé to bylo horší. Jeli jsme právě z Říma zpátky do města, kde jsme byli ubytovaní.
Asi v půli cesty se najednou vlak zastavil.
To by nebylo samo o sobě špatné, protože vlak často stojí třeba na semaforu, ale problémem bylo, že vlak se ani po půl hodině nerozjížděl. Slunce ten den pořádně pálilo a ve vlaku byl vydýchaný vzduch. Ostatní kolem nás začali být nervózní. Žádný průvodčí se neobjevoval, aby nám vysvětlit, co se stalo. Po další hodině už všichni přes sebe křičeli a hádali se. Italové mají hrozně temperamentní povahu, takže si snad dovedete představit, jak to mohlo vypadat. Někomu se povedlo otevřít dveře od vlaku a jeden po druhém začal skákat z vlaku, i přestože byly dveře tři metry nad zemí.
Po další hodině, možná později, byl vlak téměř prázdný, když přijela policie a křičela na nás něco italsky. Nikdo z naší skupinky italsky vůbec nemluvil, možná proto jsme se dříve nedozvěděli dříve, co se děje. Jeden policista na nás naštěstí začal mluvit anglicky a vysvětlil nám, co máme dělat. Prošli jsme celým vlakem až do prvního vagonu, kde na nás čekali hasiči se žebříkem, díky kterému jsme se dostali z vlaku. Poté jsme šli asi půl kilometru po kolejích tunelem, než jsme se dostali do další stanice vlaku. Dostali jsme láhev vody a ukázali nám, kde bude čekat autobus, který nás přepraví do stanice, kam jsme původně vlakem jeli.
A tady jsme narazili na další problém. Autobusy vyjížděli z Říma. To pro nás znamenalo, že byly přeplněné k prasknutí. Oddělila jsem se od rodiny a zkusila se nacpat do jednoho autobusu. V autobuse jsem nemohla málem ani dýchat, jak jsme byli namačkaní. Navíc jsem ani neviděla, jestli jsem nastoupila do správného autobusu. Naštěstí stálo zase štěstí na mé straně a všechno dobře dopadlo. Vystoupila jsem na nádraží Lido di Ostia. Zanedlouho jsem se setkala i se svou rodinou a šli jsme se společně najíst. Byli jsme už hrozně unavení, hladoví, ale také plní zážitků.
Zbylá část naší dovolené proběhla v pořádku, maximálně s menším zpožděním vlaků. Prošli jsme velkou část Říma a navštívili obrovskou spoustu památek. Podívali jsme se i do města Ostia Antica a samozřejmě jsme prozkoumali město Lido di Ostia.
Když jsem přijela z Říma zpátky domů, dovolená mě velmi nadchnula. Rozhodla jsem se, že právě v Itálii bych chtěla alespoň nějakou dobu studovat v rámci Erasmu. Po příjezdu domů jsem se začala učit italský jazyk, který v současnosti studuji i na vysoké škole.
Doufám, že se můj velký sen splní a já po půl roce nepřijedu zklamaná, ale naopak plná zážitků a nových zkušeností.
