Vaše Itálie: Srdeční Italové

**

 

Úkol zní napsat něco o Itálii, tak já budu psát, dokud mne někdo nezastaví, třeba to na půl stránky vyjde.

Ono je totiž podstatné, že nemá smysl psát, jak je Itálie krásná. Kdekoliv vás vysadí, v Dolomitech, Toskánsku, u moře, na Sardinii, je to jedno. Ani nemá smysl psát o jakémkoliv jídle, které vám naservírují, protože i ty dršťky, které bych doma do pusy v životě nedal, jsou v římské zahradní hospůdce určitě vynikající…

Celá podstata je v tom, že Italové jsou veskrze dobří a srdeční lidé, což naprostá většina Čechů neví a žijí v představě líných a vychytralých lidí tmavší pleti přirovnávajíce je k našemu nepříliš oblíbenému etniku. Abyste poznali Itálii, musíte mezi lidi, nestačí jet do pětihvězdičkového hotelu na pláži a nechat se obsluhovat Poláky. Já jsem měl to štěstí, že první moje cesta  byla s manželkou, stopem a s tak málo penězi, že jsme si dávali tu nejlevnější zmrzlinu, která ale je nejlepší na světě nejen v San Gimignanu, ale třeba i na jakémkoliv vlakovém nádraží.

A tak se vám stane, že třeba….stopujete u silnice, přiřítí se Carabiniere, vezmou vám batohy, naloží do kufru, strašně na vás křičí, strkají vás do policejního auta, ujedou s vámi pár kilometrů, zastaví, s úsměvem vám zase vyndají krosny a v klidu vysvětlí, že tam, kde jste stopovali, byl zákaz. že tam byste dostali pokutu.

 

Nebo vás u cesty osloví starší pán s otázkou, kde dnes budete spát, a když mu vysvětlíte, že to opravdu nevíte, vrátí se za chvíli autem a odveze vás na svůj zámek, poskytne vám ložnici ve velikosti našeho bytu a pozve vás na večeři, kde vám vysvětlí, že to hovězí na víně, které se podává, bylo v troubě asi patnáct hodin a vy nemáte slovní zásobu na to, abyste jim řekli, že to je to nejlahodnější, co jste v životě pozřel a k tomu to Chianti v zaprášené láhvi a potom ten pistáciový dortík, vše završené zlatě svítící grappou a usínáte s pocitem, že nic lahodnějšího už nejde zažít (ale jde! kdykoliv a téměř kdekoliv v této zemi).

Nebo vám zastaví vlasatý Ital s řetězem na krku a pod vlivem mafiánských filmů počítáte poslední okamžiky života, jenže ten frajer zjistí, že jste čeko a že on měl krásnou “ččešska”, on ji moc milovat, tak sundá střechu auta, pustí Adrianna, zpomalí, protože tak lépe slyšet musica! a vy se díváte na to innamorato pazzo a jste šťastní s ním, jak vzpomíná na svoji Češku, matně si vzpomínám, že křičel Mia Zuza!!!! nebo to bylo jiné jméno????