Moje, vaše, naše Itálie….

Další pěkný článek zaslal Lukáš. Dokonale dokázal vystihnout krásu Itálie, rozmanitost jejích regionů a hlavně to, čím každý z nich vyniká a co může turistům nabídnout…

**

Když si jen vybavím ten pocit, kdy se autem přehupuji přes Brennerský průsmyk, vnitřně se těším až u první benzinové stanice sešlápnu brzdový pedál a už tam zažiju to první “dolce vita“.  Stojím v hloučku navzájem se překřikujících Italů dožadujících se stejně jako já svého šálku espressa za 1 euro, do kterého postavíte lžičku a ona tam vzpřímeně počká, než se s ním v pár vteřinách rozloučíte. 

Ale kam dál? Kam se v této pro nás velké a tolik rozmanité zemi vydat?

Tak jen kousek popojet do Trentino – Alto Adige?

Již v samotném údolí začínajícím od Bolzana na mě mezi rozeklanými kopci dýchne středomořské klima s neuvěřitelně osázenými vinicemi, které dle mého mínění mohou obhospodařovat snad jen kamzíci.

Bílé víno je odsud dobré, ale stejně jako v místní kuchyni je v něm hodně toho i našeho Rakousko/Uherského. Německy vám tu u hranic rozumí, kdy u bohužel přeceňovaného Lago di Garda se jinak ani nedomluvíte. Snad jen studentské město Trento stojí za návštěvu.  

…je čas vyrazit ještě dále od našich hranic!

Je tedy snad lepší stočit to za Brennerem na západ…

a vydat se do provincie Sondrio?

Samé koce šplhajcích do nebes, kdy na pro cyklisty legendárním výjezdu Passo Stelvio do výšky 2 757 m.n.m  spojka mého automobilu vydává zápach jako zpocené dresy všech těchto sportovně založených borců. Ale nahoře se cítím jako pták, mám pocit, že jsem dosáhl až k mrakům.

Ubytuji se tedy v Livignu, vesničce o 214 m.n.m výše než náš nejvýše položený vrchol Sněžky. Strava je tu uzpůsobená těmto extrémním podmínkám, kdy po obědě z místních vydatných a ne příliš naparáděných pokrmů, hlavně z polenty a brambor, zdoláte nejednu okolní 3-tisícovku.

Horská syrovost se jasně cítit i v úžasném víně z údolí Valtelina poblíž městečka Sondrio, kde jižní slunce naráží o první vrcholky velehor. Je tu stále ale cítit jakási drsnost této krajiny horalů. Určitě stojí za to tu ale ochutnat nejednu výtečnou pochoutku z jablek!

Jedeme tedy dále, do Lombardie…

Kam to ti Italové jezdí na dovolenou, když na té Gardě je to jak na Rujáně?

Překvapivě na mě a na George Clooneyho působí Lago di Como o mnoho lépe. Krásné zelené kopce a vesničkami, které jakoby vtekly do každé průrvy,  která to jen umožní, a místní lidé, kteří se ale na italské obyvatele pohybují o půl taktu rychleji, než je to ve zbytku země.

Od jezera se dá za 30 minut dojet vlakem do centra, průmyslu, designu, módy a turismu …Milána. Osobně si myslím, že pokud nepotřebujete obnovit šatník, či dodesignovat doplňky v bytě je návštěva Milána na více než 5 hodin zbytečností.

Co je tedy dále pod Milánem. Piemont? Cože?

Ne cože, ale pozor!!

První vzpomínka na Piemont je silná, výraznost chutí tohoto kraje a neuvěřitelná pracovitost místních lidí. Pokud vás večer ve vinařském družstvu obchodník přesvědčuje, že oni nejsou vlastně Italové, že oni jsou Švýcaři a ať si je ani myšlenkou nespojujeme s těmi z jihu Itálie přijde vám to jako vytahování.

Pokud Vás ale každé ráno kolem 6té hodiny vzbudí na snídani s čerstvým úžasným sýrem Robiola sám předseda vinařského družstva na traktůrku, který se snaží v řádkách na vinici dosáhnout absolutní geometrické ladnosti, asi na tom něco bude.

Na jejich plných červených vínech je jejich poctivá práce hodně znát. Pro letní osvěžení se hodí jejich výborná perlivá nasládlá vína Asti. Úžasnou záležitostí jsou také místní lískové oříšky nobbiola.  V létě jsme se tady ale neměli kde vykoupat. Doporučuji jaro/podzim.

Všechny cesty vedou do Říma, ale to musím nejprve přes Ligurii a Emilia Romagna…

Tyto oblasti jsou takovou zahradou a rybárnou Itálie. Krajina je tu uzpůsobená maximálnímu využití Pádské nížiny pro její osázení zeleninou, která často dorazí i na náš stůl do České republiky.

Co pro mě je za tento region nejdůležitějšími surovinami jsou sýry Grana padano a hlavně Aceto Balsamico. Koštování tohoto octa je pro mě více než festival koňaků v Gaskoňsku. Najít si ten svůj správný jak tekutý asfalt tuhý ocet může být až cukrářským potěšením. Za návštěvu určitě pro gurmány stojí město Bologna.   

Hledáme tedy tu pravou Itálii? Za mě je to Toskánsko a Umbrie…

…provincie mezi průmyslovým severem a no jak to říct… “volnomyšlenkářským“ jihem.

Toto je pro mě země zaslíbená, zalévaná sluncem, navrásněná do tísíců kopečků, kopců, vyvýšenin, údolíček a proláklin. Krajina je tak klikatá, bohatá a rozmanitá jako samotná historie a těchto krajů. Za největší vliv na tvář krajiny, historii zvyků a tradic vděčí Toskánsko i Umbrie Etruskům.

Tento prastarý národ zanechal tak hlubokou stopu v této oblasti, že stále cítíte jejich přítomnost. Sílu té pravé Itálie zde najdete nejen v pokrmech ale i ve vínu a olivovém oleji.

Nehledejte tu pizzu nebo špagety. Oblíbené jsou tu masové speciality z divočáka, pečení čuníci v celku (porchetta), hovězí dršťky (lampredotto) a klasika z místních krav rasy chianina – bisctecca alla Fiorentina. Pro konzervativce speciální druhy těstovin „pici“ ze Sieny jsou úžasné. 

Červené víno tu budete i při větším úsilí v hledání těžko hledat horší kvality. Nebojte se oslovit i ty vinaře s cedulí u silnice k jejichž kamenému středověkému statku na kopci v dáli vede pouze bílá prašná cesta lemovaná nádhernými cypřiši.

Určitě doporučím zmrzku ve Volteře a procházku po Sieně. Cesta za vínem přes Chianti Clasico, Montalcino, Pienzu a Montepulciáno stojí za to!

A dále na jih? Snad příště……