Výlet na Expo Milano 2015, pokračování…

Už tu máme půlku září, to znamená, že nám zbývá poslední měsíc a půl světové výstavy EXPO Milano 2015. Proto jsem se rozhodla napsat pro vás pokračování, nebo spíše druhou část s tipy, které by se vám mohly při návštěvě Expa hodit.

Poprvé jsem navštívila EXPO v červnu (na článek se můžete podívat zde). Po druhé jsem se do Milána vypravila na konci srpna. Dneska se spolu podíváme na další zajímavé expozice, které je možné si prohlédnout, a také si řekneme, kam se vyplatí si zajít na jídlo.

Tentokrát moje návštěva Milána nezačala nevolností z pražské bagety (jako tomu bylo v červnu), ale libereckým klíštětem, které jsem ráno v hotelu našla přisáté na lýtku. Jelikož nám s holkama nešlo za žádnou cenu vyndat, rozhodla jsem se vyhledat pomoc cestou na Expo. Nejdříve jsem zkusila lékárnu, paní prý neměla pinzetu a asi ani chuť mi ho vyndat, tak jsme šly na metro a vyrazily směr konečná Rho Fiera.

Poprvé jsme vyšly v červnu s mamkou východem, který se jmenuje uscita Ovest Fiorenza. Je delší než druhá cesta, která vede přímo od vlakového nádraží, ale vy se rozhodně vydejte taky tudy. Hned vám řeknu proč. Nemůžu vám na sto procent slíbit, že se i vy vyhnete frontám, ale dvakrát jsem byla na Expu a tady jsme na fronty prakticky nenarazily.

Jakmile vyjdete z metra, čeká vás delší cesta asi tak na 15 minut chůze. Nejdříve přijdete ke kontrolám. Doporučuji jít okamžitě co nejvíce doleva, dál dozadu. Lidé totiž bývají líní a na začátku jsou schopni uměle utvářet fronty. Jestli ale půjdete až dozadu, kam vás ostatně organizátoři posílají, tak nebudete čekat déle jak 5 minut, protože tam prostě nikdo není :-).

Na kontrole musíte vyložit všechny vaše věci na pás, nemusíte sundávat ani hodinky, náušnice nebo pásek jako na letišti. Oni spíše kontrolují, jestli nemáte sebou zbraň a jiné nebezpečné věci. Ukážete vstupenku a můžete jít. Pokud budete mít na noze klíště jako já, hned naproti je zaparkované auto ambulance. Ty vám s ním ale nepomohou. Když jsem jim ho ukázala, doufajíc, že mi ho konečně někdo vyndá, tak na něj zírali jako na zjevení a opakovali mi, že může být infekční a že bude potřeba ho vyndat. Že nějaký doktor by ho měl vyndat! Ah! Tak trochu jsem doufala, že v ambulanci mluvím s doktory, ale bohužel. Poslali mě zase dál. Na Expu je prý stanice, kde jsou sestřičky a doktoři, tam že mi pomůžou.

Vyšly jsme tedy s nepořízenou směr Expo. Teď vlastně projdete takovou dlouhou bílou strukturou, skrze kovovou konstrukci a most až vás to vyhodí přímo v areálu. Minete druhý vchod do Expa, kde nás osobně vyděsila obrovská fronta s davem lidí netrpělivě vyhlížející její konec, ovívající se vstupenkami na Expo. Dobře jsme udělaly, že jsme tudy nešly!

Tentokrát jsme začaly procházet Expo od druhého konce. Dá se tam dojet i minibusy, my jsme tam však došly pěšky. Stačí přejít celou halu a nezastavovat se u lákavých expozic :-). Nám se to skoro povedlo a první pavilon, který jsme navštívily byla Amerika.

Předtím jsme se ještě po cestě stavily u těch doktorů. Mají stanoviště někde v půlce EXPA. Řekla jsem, že mám klíště na noze a v tu chvíli si 4 doktoři v uniformě dřepli v naprosto  sehraném momentě a začali mi zírat na nohu :-). Odehrála se prakticky stejná scéna jako v ambulanci…to může být infekční..byla by potřeba to vyndat. To už na mě opravdu padala beznaděj. Naštěstí jsem strávila jenom 15 minut čekáním nevím na co. Odevzdala jsem občanku a opět čekala. Mezitím některý z nich prošel kolem mě a znovu klíště zkoumal.

Jakmile po asi 20 minutách přišla má chvíle, poslali mě do operačního sálu, kde stál už další doktor se sestřičkou. Musela jsem si lehnout, sestřička s vážným výrazem v obličeji podala lékaři pinzetu na jedno použití v nějakém obalu, on mi nohu postříkal asi třemi přípravky a vyčkávali jsme. Potom si vzal lupu, posvítil na nohu a klíště mi “vyoperoval”. V tu chvíli prohodil poznámku..”doufám, že jsem tam nenechal i hlavičku”.. Mezitím si holky pokecaly venku s další půlkou doktorů a asi po více jak 30 minutách strávených v “nemocnici” jsme vyrazily konečně směr Amerika!

Amerika

Amerika má gigantickou vlajku pověšenou na pavilonu, velký bilboard, ale vcelku kde nic tu nic zajímavého. Uvnitř najdete akorát pár zajímavých struktur s bylynkami vysícími vzhůru nohama. Co je na Americe pěkné je rozhodně teráska se super výhledem na celé EXPO.

Japonsko

Dodnes nevím, co speciálního se nachází v Japonském pavilonu, takže pokud se vám někomu poštěstí se tam dostat, napište mi to prosím do zprávy 🙂 Zvenku je moc pěkný, ale děsivá cedule s 2h frontou nás už po druhé za sebou odradila.

Slovensko

Po Japonsku jsme minuly slovenský pavilon, který byl pro mě jedním velkým příjemným překvapením. Venek lemovaly moc pěkné sochy a návštěvníci si mohli pochutnat na tradičních pernících, které paní ručně malovaly u malého stolku. Uvnitř stojí krásný strom plný bačovských fléten, typické zvony, otáčející se velikonoční vejce s názvy slovenských měst. Zajímavé byly i sochy figurín počmárané různými podpisy. Celkově se nám pavilon moc líbil. Fronty tu nebyly vůbec žádné. Když jsme odcházely, z pravé strany pavilonu nás mile překvapila hlava z trávy, opravdu moc pěkná dekorace.

Rusko

Ruský pavilon je hned u toho slovenského. Dovnitř jsme nešly, ztratily jsme totiž dost času focením se v odrazu na střeše ruského pavilonu 🙂 Rozhodně doporučuju jako zpestření vaší návštěvy!

Omán

Další překrásný pavilon má Omán. Dýchne na vás ihned exotická atmosféra. Venku je spousta palem, tančící fontána a dokonce i ukazatel, který vám říká, že když půjdete pořád “rovně”, tak za 5057 km dorazíte až do Ománu 🙂

Německo

Na Německo byly fronty, naštěstí ale pavilon nabízí i takovou venkovní část, která rozhodně za procházku stojí. Je tu přehled veškerých německých “regionů”, spousta zajímavé květinové výzdoby jako třeba jahody rostoucí ze stropu směrem dolů a také dřevěná odpočívadla. Pokud na vás padne hlad, je tu i restaurace se spoustou tradičních německých párků, buřtů a spol. Mimojiné je tu i moc pěkný výhled na Strom Života.

Rumunsko

O tomhle pavilonu možná škoda psát. Byl malý a nikde nic, co by nás výrazně zaujalo. Vnější design je ale docela pěkný.

Maďarsko

Také moc pěkný pavilon, jak zvenku, tak i zevnitř. Maďarky tu vyšívají tradiční ornamenty, na stropě visí chilli papričky a uprostřed je překrásné piano, na které asi někdo hraje v době představení, které jsme my ale nestihly.

Španělsko

Z venku zajímavý pavilon, uvnitř obrovské zklamání. Kromě obrazovek s videem a talířů na stěnách tu nic zajímavého nenajdete.

Italský pavilon

Tady je fronta několikanásobně delší než v Japonsku, vede kolem celého pavilonu dokola až úplně ven. Ani tady jsme neměly odvahu čekat, ale jako hostící země určitě stojí za to.

Český pavilon

Jedním z příjemných překvapením byl i náš pavilon. V červnu jsme s mamkou zakotvily pouze venku. Daly jsme si pivo a opalovaly se na lehátku Pilsner u bazénku. Co jsem ale vůbec nevěděla, že i vnitřek je moc pěkný. Hlavním symbolem všude je sklo a porcelán. Visí tu moc pěkný křišťálový lustr a najdete zdu i výzdobu otisků rukou do skla spousty slavných osobností.

Krom toho nám přišlo, že snad jediný český pavilon bral téma Expa vážně a opravdu se snažil poukázat na možnosti řešení ekologické udržitelnosti planety. Byl tu například přístroj, který by v budoucnu mohl nahradit solární panely, které zabírají spousta místa na zěmědělské půdě, a další velmi zajímavé technologicky vyspělé přístroje.

Nultý pavilon

Opět jsem ho neviděla, protože i tentokrát byly před ním obrovksé fronty. Nicméně ho najdete na úplném začátku EXPA.

Ostatní pavilony

Jelikož EXPO opravdu nejde projít za jeden, ale ani za dva dny, tak vám vkládám fotky krásných pavilonů, které nás zaujaly svým designem. Do kterých jsme se však kvůli frontám, času nebo bolavým nohám prostě nedostaly.

Kam na jídlo

Tentokrát jsme vyrazily na jistotu. Holky souhlasily, že nebudeme v tom vedru zkoušet exotické kořeněné chutě, ale půjdeme na oběd do italského pavilonu Eataly. Jelikož jsem si z minulé návštěvy pamatovala, že tu mají někde dobrou a levnou pizzu, šla jsem ji hledat. Pizzerie se jmenuje RossoPomodoro a najdete ji jak jinak než v italském regionu Campania. Připravte si 7 euro na Margheritu a kolem 8-9 euro za Capricciosu a další dvě, na které si nevzpomenu. Mají tu čtyři druhy, několik pizzařů a 2 pece (pokud se nepletu) vytápěné dřevem.

Všude na vás dýchá úžasná atmosféra kvalitních neapolských rajčat, poctivého kynutí těsta a lásky k vaření. Chlapci u pece jedou jak fretky a hází do ní jednu pizzu za druhou. Pro mě bylo opravdu úžasné pozorovat jejich extrémně rychlou práci.

A výsledek? Chvíli budete čekat, to nezapírám, fronta je až ke dveřím. Nejdříve si doběhněte ke kase pro účtenku a zaplaťte. Pak si vemte tác a čekejte. A nakonec vám naservírují vynikající pizzu! Pozor na to, že čísla hlásí pouze v italštině a nikdo nebere ohledy na to, jestli jim rozumíte nebo ne. Většinou to ale nebývá pro žádné turisty problém a nějak se dorozumí.

Sednou si s ní můžete i ven, i když tam jsou jiné stravovací stánky. Nikdo to nekontroluje, možná i proto, že lidí je všude opravdu hodně a prostě kolikrát opravdu není kam si sednout. My si pizzu vzaly tam, kde jsme minule seděly s mamkou a k ní si dokoupily ještě sklenici vynikajícího perlivého vína Asti.

Ostatní dekorace

Tentorkát jsme to prošly z druhé strany a proto bych ráda vložila i pár fotek dekorací, soch nebo odpočívadel, které zde najdete.

Takže i podruhé se mi na EXPU moc líbilo a můžu jenom doporučit!