Soutěž o balíček italských delikates

Před dvěma lety se na mě najednou nějak začaly valit zdravotní problémy. Týden před odletem na naši svatební cestu do Skotska jsem si našla v obličeji bulku. Po operaci se z tukové bulky vyklubal nádor a pět týdnů jsem čekala na výsledky z histologie. Ty byly nakonec naštěstí negativní, ale z těch nervů při čekání se mi rozjel žlučník. I přes přísnou dietu jsem dostávala časté žlučníkové záchvaty a tak následovala další várka vyšetření a jasná diagnóza – musím opět pod skalpel. Jenže jsem zjistila, že jsem těhotná – takže operace byla zrušena. Bohužel bylo moje tělo tak oslabeno žlučníkovými záchvaty, že se plod přestal vyvíjet a já musela pár dní před velikonocemi na revizi dělohy. No, a aby toho nebylo málo, tak o měsíc později už ze mě tahali problémový žlučník. Nemocnici jsem opouštěla dva dny před prvním výročím svatby.
Po tomhle všem jsme si s manželem potřebovali fakt pořádně odpočinout, užít si jeden druhého, a proto jsme se rozhodli, že si konečně dopřejeme letní dovolenou někde u moře. Naším prvním, hlavním a nejdůležitějším kritériem bylo to, že s námi jede naše labradoří fenka Fanny. Důležité tedy bylo to, aby byla naše destinace „v dosahu“ (tedy abychom nemuseli kvůli Fanny cestovat zbytečně daleko), aby ta země byla takzvaně „dog friendly“, a aby nás ubytovali i s tím naším chlupáčem. Ve hře bylo Chorvatsko, Slovinsko a Itálie. Pročítala jsem internetové diskuze, nasávala zkušenosti jiných cestujících pejskařů a nejsympatičtěji nám ze všech nasbíraných informací vyšla Itálie. Tedy konkrétně severní Itálie. Nějakých 900 km a asi 9 hodin cesty. To se dá zvládnout přes noc, kdy nejsou taková horka a pejsek se tak v kufru auta netrápí (máme sice auto s klimou a fakt velkým kufrem, ale i přesto jsme se snažili brát na Fanny co největší ohledy). Ještě zbývalo vybrat konkrétní destinaci a najít v ní ubytování, kde budeme pobýt i se psem. Vybírali jsme mezi městy Bibione, Caorle a Lignano. U všech těchto měst jsou psí pláže. Na klasickou pláž totiž naši psí miláčkové nesmí, takže tomu určitě, milí cestující pejskaři, při výběru Vašeho cíle věnujte pozornost 😉 Co se týče termínu, tak jsme si vybrali začátek července. Je potřeba zmínit to, že severní Itálie je oblíbenou dovolenkovou destinací i pro samotné Italy, ale ti mají volno hlavně v období srpna, takže pokud se pro tuto část Itálie rozhodnete, tak v červenci tam určitě budete mít větší klid, bude tam méně lidí a taky nebudete mít problém s ubytováním. A taky nebude ještě takové horko, takže pro pejska značka ideál 🙂
My jsme se nakonec rozhodli pro městečko Lignano Sabbiadoro. Říká se, že je trochu dražší (než například Bibione nebo Caorle) ale pěkné, udržované a čisté, což můžu jenom potvrdit. Ubytování jsme si objednali přímo přes italské webové stránky (www.lignano.it), protože si rádi vše zařizujeme sami a nespoléháme se na cestovky. Nebyl problém se s nimi domluvit v angličtině či němčině, takže kdo trochu rozumí a mluví, ten určitě problém mít nebude.
V Lignanu je jak placená psí pláž (www.doggybeachlignano.com), tak takzvaná „volná pláž“. Na placené pláži jsou lehátka, slunečníky, bar a další servis, ale cenově byla nad naše možnosti, proto jsme již předem věděli, že budeme chodit na volnou pláž, kde samozřejmě žádný plážový servi není. Vzhledem k tomu, že jsme s tím počítali předem a byli na to připraveni, tak jsme s ničím problém neměli. Za sebe můžu pejskařům doporučit, aby si s sebou vzali velký slunečník a obří osušku (aby ani na pejska nesvítilo sluníčko a neležel na horkém písku) a dostatek čisté pitné vody – jednak aby měl pejsek pořád co pít, ale taky aby po koupání mohli pejskovi vypláchnout tlamu od slané vody a pokud možno i trochu propláchnout kožíšek. My jsme měli přímo u apartmánu venkovní hadici, kterou jsme Fanču po každé koupajdě pořádně ošplíchli, aby ji sůl v kožíšku nesvědila.
Na psí pláži byla směska všelijakých plemen, od nejmenších čivavek a jorkširáčků, přes střední plemena až po velké hafany – retrívry či novofudlanďáka. Naše fenka je bezproblémová a přátelská a ostatní na tom byli podobně, takže jsme tam neměli jediný problém. Kdo o svém pejskovi věděl, že není zrovna nejdružnější, ten si ho držel u sebe na dece a ti ostatní řádili jako diví.
Měla jsem trochu strach, jak bude ta naše slečna reagovat na slanou vodu, ale neměla s tím jediný problém. Po prvním „ochutnání“ se zatvářila trochu divně, ale pak řádila jako malé štěně 😀
Dovolenou jsme si prostě maximálně užili, ale to hlavní, co ještě nevíte, je to, že jsme den před odjezdem zjistili, že opět čekáme miminko, takže na dovolené už s námi byl v bříšku i náš Ondrášek 🙂