Už delší dobu přemýšlím o ženách, které se jako kdysi já, odstěhovaly do Itálie. Ať už za prací, studiem nebo jako to bývá, za láskou. Je jich tolik a každá může vyprávět naprosto odlišný příběh.
Rozhodla jsem se je oslovit, zda by se s námi o jejich zkušenosti nepodělily. Velká spousta z nich souhlasila a mám z toho opravdu radost. Kdo ví, třeba někomu z vás jejich příběh dodá odvahu splnit si svůj vlastní sen a vycestovat do Itálie.
První příběh patří sympatické Katce, která se přes veškeré počáteční problémy vypracovala v úspěšnou podnikatelku a založila si svou vlastní značku oblečení MoeMoe pyšnící se originalitou a respektem vůči životnímu prostředí…
1) Jak se jmenuješ a odkud pocházíš?
Kateřina Zahradníková (radši mám Katka) a pocházím ze Znojma a bude mi v říjnu 40 let.
2) Co jsi dělala v ČR/SK než si se odstěhovala do Itálie?
Kromě různých sportů, umění a cestování jsem vystudovala VŠ obor zahradní architektura, před odstěhováním jsem asi rok pracovala v ČR.
3) Kde v Itálii bydlíš?
Bydlela jsem 6 let v Bolzanu a nyní jsem 7. rok v Římě.
4) Proč si se rozhodla odejít do Itálie?
Kvůli mému bývalému příteli (vrcholový profesionální sportovec, takže to nakonec nedopadlo).
5) Co v Itálii děláš?
V BZ jsem pracovala skoro 5 let jako exportní manager pro jednu známou značku domácího textilu. Podařilo se mi v krátké době se docela vypracovat. V Římě jsem pracovala jako exportní manager pro Evropu. A teď mám dvouletou holčičku a abych mohla být víc s ní, založila jsem právě značku oblečení.
6) Co bylo pro tebe ze začátku nejtěžší?
Určitě odloučení od rodiny, I když jsem cestovala od 15 let sama po celém světě, tohle bylo jiné. Potom nutnost se zorientovat v potřebných byrokratických praktikách, jelikož jsem si vše zařizovala sama (přítel měl jiné starosti a byl neustále na cestách).
A určitě i první den v práci, kdy jsem byla přesvědčená, že to nemůžu dát, psát obchodní maily v italštině.
7) Jak si na tom byla s italštinou než si se tam přestěhovala?
Studovala jsem v Miláně, takže jsem plynule mluvila. Pak mi v BZ pomohla i znalost němčiny.
8) Co tě ze začátku nejvíce příjemně překvapilo a co ti naopak vadilo?
V BZ mě určitě příjemně překvapil podobný styl života jako u nás (kdysi jsme přeci jen byli jedna země a jde to poznat – dělají i meruňkové knedlíky).
Vadila mi odtažitost a chladnost lidí. Což taky patří spíš k této oblasti. Na rozdíl od Říma, kde si přátele najdete hned a snadno.
9) Zažila si nějaké jazykové/kulturní nedorozumění?
Na začátku to bylo docela komické, když mi někdo říkal: Ho tanta sete (“mám žízeň” – čti otántaséte), a já jsem pořád nechápala proč mi říká ottantasette (“87” – čti o´tantase´te).
10) Jakou největší krizi jsi tam zažila a jak ses k tomu postavila?
Určitě nečekaný rozchod s přítelem, po kterém jsem musela začít zase od nuly, od hledání bytu, stěhování atp. Asi nejnáročnější a nejbolestivější období v životě. Ale zvládla jsem to, protože jsem musela překonat sama sebe.
11) Co ti nejvíce chybí z ČR/SK?
Určitě moje rodné město a teď s malou babička s dědou, krom toho i fungující zdravotnictví, tříletá mateřská dovolená a rychlá byrokracie.
12) Je něco, s čím se dodnes v IT nemůžeš vyrovnat? (např. nějaký zvyk, tradice, lidé apod.)
V Římě je to určitě část jejich kultury, jsem spíš severský typ. Takže nepořádek v ulicích, nefungující služby atp.
13) Jaké máš plány do budoucna?
Aby jsme byli jako rodina šťastní a pokud to jen trochu půjde, vrátit se do ČR.
14) Jaké italské jídlo je tvoje oblíbené?
Asi těstoviny a všechny způsoby (cacio e pepe).
15) Co by si doporučila navštívit českým turistům ve tvé lokalitě?
Kromě běžných římských památek Villu d´Este v Tivoli, Appia Antica a Katakomby. A bar s výhledem v La Rinnascente.
16) Co by si poradila ostatním, co by si přáli takhle vycestovat?
Rozmyslet si, jestli budou schopní snášet po zbytek života trochu schizofrenní život. Pořád vám pak bude něco chybět. Buď z jedné, nebo z druhé země.
17) Jak by si popsala postavení ženy v italské společnosti?
Myslím si, že jsou ve vnímání ženské role více tradiční a trochu pozadu. V Čechách absurdně pomohl komunistický režim rychlejšímu zrovnoprávnění pozice žen a mužů. Na rozdíl od Itálie všechny ženy pracovali, což se v Itálii děje až v několika posledních desetiletích.
18) Jak se cítíš v Itálii jako cizinka? Měla jsi někdy s něčím problémy?
Žádné výrazné, možná na začátku strach o to být akceptovaná, ale to byl spíš můj vnitřní problém. Naopak jsem měla vždy většinu přátel místních a ne z ČR nebo Slovenska.
19) Je něco, co tě v Itálii nejvíce nadchlo a už by sis život bez toho v ČR nedokázala představit (nebo by ti to jednoduše chybělo)?
Po 15 letech Určitě spousta věcí, které si možná ani neuvědomuji. Samozřejmě jídlo a potraviny, rychlé vlaky, přátelskost lidí a některé zvyky v rodině.
**
Za článek Katce moc děkuji a budeme se těšit na další vaše články.